Bitva u Slavkova, 2. prosince 1805

François Gérard, obraz je z roku 1810, Národní muzeum zámku Versailles

Historický kontext

Bitva u Slavkova je jedním z Napoleonových nejslavnějších vítězství. Říká se jí také „bitva tří císařů” – Napoleona, ruského cara Alexandra I. a rakouského Františka II. Anglii se podařilo vytvořit v Evropě další koalici proti Francii. Napoleon však zareagoval velmi rychle a vytáhl se svou armádou na východ. Jeho prvním vítězstvím byla kapitulace rakouského vojska u Ulmu 20. října 1805. Následovalo vítězství u Slavkova 2. prosince 1805, v den prvního výročí jeho korunovace.

Popis a interpretace díla

Autor zachytil scénu po bitvě, kdy už bylo Napoleono vítězství jisté. V přední části obrazu jsou vidět mrtví a zranění vojáci, což svědčí o krutosti bojů. Nejdůležitější postavy jsou uprostřed obrazu: císař Napoleon, obklopený svými vojáky (generál Berthier, velitel gardové kavalerie Bessières…), a francouzský generál Rapp. Bílá barva jejich koně je v kontrastu s oblohou plnou kouře a mraků. Také jejich rozpoložení je v protikladu: Napoleon působí klidně, zatímco Rapp ukazuje své nadšení: příjíždí oznámit císaři vítězství a ukázat mu válečnou kořist – vlajky a děla, které Francouzi ukořistili nepříteli. Vedle něj jede v bílé uniformě princ Repnin, ruský generál, a další ruští zajatci.

Autor nerespektoval topografii (zmrzlé rybníky zobrazené vlevo nahoře, ve kterých se utopili mnozí vojáci, jsou ve skutečnosti o několik kilometrů dál), tento obraz byl i přesto ve své době považován za veledílo.

Obraz slouží opět k propagaci císařské moci: Napoleon působí klidně a rozvážně, je zobrazen jako velitel, který se účastní bitev po boku svých vojáků. Proto si autor vybral tuto vítěznou scénu, zatímco hrůzy války mají být rychle zapomenuty.