Pomazání císaře Napoleona a korunovace císařovny Josefíny v pařížské katedrále Notre-Dame

Jacques-Louis David, scéna z 2. 12. 1804, obraz dokončen r. 1806, rozměry: 628 x 979 cm, Muzeum Louvre, Paříž

Historický kontext

Roku 1802 byl Napoleon prohlášen doživotním konzulem. Návrat k monarchii byl v republikánské Francii, která roku 1793 popravila svého krále Ludvíka XVI., nemyslitelný. Napoleon proto raději navázal na tradici císařství Karla Velikého. Jako císař se stal zakladatelem nové dynastie, patřilo se tedy nového panovníka oficiálně korunovat a pomazat. Tato ceremonie byla naplánována na 2. prosince 1804 a měla tak upevnit Napoleonův státní převrat z roku 1799, díky kterému se dostal k moci. Jacques-Louis David, který byl oficiálním malířem Napoleona, dostal za úkol zachytit korunovaci a vzdát tak hold císaři.

Popis a interpretace díla

Jedná se o dílo impozantních rozměrů (6 x 9 metrů), které bylo dokončeno roku 1808. Je na něm zobrazeno 191 osob, které působí velmi realisticky – díky detailům můžeme mluvit o o galerii portrétů. Napoleon sám řekl o obraze: „Jak velkolepé! Jak plastické! Jak pravdivé! To není obraz, ti lidé se opravdu hýbají!“

Kompozice obrazu zdůrazňuje spojení dvou světů: v pravé části jsou představitelé církevní moci a v levé části představitelé světské moci (členové Napoleonovy rodiny a představitelé vojska). Napoleon stojí uprostřed jako ten, kdo spojuje oba světy. Na hlavě má vavřínový věnec římských císařů a právě se chystá, navzdory zvyklostem, položit korunu na hlavu své ženy Josefíny. Tento úkol má vždy na starosti papež, Napoleon tak dává najevo svoji nadřazenost nad církevní mocí. Papež sedí za ním v roli pasivního diváka a žehná novému panovníkovi.

Členové Napoleonovy rodiny jsou v levé části obrazu: jeho matka zaujímá čestné místo uprostřed (přestože se korunovace nezúčastnila). Císařovy sestry a bratři stojí za Josefínou. Vedle císařovny stojí představitelé armády – Napoleonovi maršálové. V pravé přední části pak stojí představitelé administrace a drží symboly moci nového císaře: žezlo, kratší žezlo symbolizující spravedlnost („main de justice“) a jablko.

„Tak se to vůbec nestalo, ale tak to již zůstane navěky“, řekl o obraze odborník na napoleonské období, historik Frédéric Masson. Spíš než o věrné zobrazení korunovace scénu Jacques-Louis David vymaloval tak, jak chtěl císař zapsat do paměti všech tuto významnou událost.
_______________________________________________________________________________________

Doplňující dokument

Korunovace podle Madame de Rémusat, blízké přítelkyně císařovny Josefíny (překlad: ZLDB)
„O císařově korunovaci probíhaly nejprve velké debaty. Podle prvního plánu měl císaře korunovat papež ; Bonaparte však odmítal myšlenku, že by korunu měl dostat od někoho jiného. Nakonec se rozhodlo, že se císař bude korunovat sám a že papež mu dá pouze požehnání. (…)
Po příchodu do Notre-Dame císař zůstal chvíli na arcibiskupství, aby se tam oděl do slavnostního roucha
(…). Jeho malá postava se v obrovském hermelínovém plášti ztrácela. Okolo hlavy měl ovinutý jednoduchý vavřínový věnec, který vypadal jako antické vyznamenání. Zároveň však byl velmi bledý a dojatý, jeho pohled by kalný.“
Napoleon nejdřív korunoval sám sebe, poté Josefínu.
„Korunovace císařovny vyvolala vlnu obdivu. Kráčela pevně k oltáři, kde si klekla s takovou elegantností a jednoduchostí, že tak uspokojila všechny přítomné. (…)
Papež vypadal během celé ceremonie trochu jako oběť smířená s osudem, ale zachoval si svoji důstojnost.“

Zdroj: Paměti Madame de Rémusat, 2. díl, 1881

Pramen může být použit jako doplnění rozboru obrazu Napoleonovy korunovace. Autorka popisuje především císařovnu, což je přirozené vzhledem k jejich přátelskému vztahu. Doplňuje podrobnosti ohledně průběhu ceremonie, roli a postavení císaře, císařovny a papeže.

Leave a Reply