Sbohem, Bastilo

Anonym, 1789, barevný lept, Muzeum dějin Paříže Carnavalet

Historický kontext

Obyvatelé Paříže se již několik dní před 14. červencem bouří. Král začal shromažďovat okolo hlavního města ozbrojené síly a 11. července propustil oblíbeného ministra financí Neckera, čímž ukázal svoji neochotu přijmout nutné reformy. Jeho krok vyprovokuje o tři dny později dobytí Bastily. Tato středověká pevnost slouží od 17. století jako královské vězení, které symbolizuje panovníkovu absolutistickou moc. 14. července je však vězení poloprázdné, svůj trest si v něm odpykává pouze sedm vězňů. Pařížský lid se chce zmocnit pevnosti především proto, aby si opatřil prach do děl, které ráno ukořistil v Invalidovně. Po neúspěšných jednáních mezi útočníky a obránci pevnosti dá její velitel, guvernér de Launay, rozkaz ke střelbě. Je však donucen kapitulovat a vyjít z pevnosti, kde je zajat. Cestou k pařížské radnici ho pařížský lid popraví.

Popis a interpretace díla

Tato rytina se inspiruje předrevolučními karikaturami stavovské společnosti. V pozadí je vidět Bastila, kterou lid právě boří. Hlavní důraz je kladen na sociální důsledky jejího pádu, tudíž nové uspořádání společnosti. O tom také svědčí název rytiny „Sbohem, Bastilo“: pád pevnosti znamená konec jedné epochy. Ve společnosti nastává po dobytí Bastily a zrušení privilegií z počátku srpna zcela nová situace, kterou vystihuje tato rytina. Před revolucí ponižovaný třetí stav je novým pánem situace, což je zdůrazněno velikostí jeho představitele. Je oblečen v revolučních barvách, na klobouku nechybí kokarda. Hraje na dudy a udává tón směšnému souboji loutek, které představují církev a šlechtu. Na řetězu drží představitel třetího stavu lva, symbol despotismu a královské moci, kterou má nyní lid pod kontrolou. Pád Bastily má proto za následek osvobození třetího stavu z jeho podřízeného postavení a přenesení moci z krále na lid.

Doplňující historické prameny: kritika stavovské společnosti, alegorie rozdělení francouzské společnosti.