Slib v Míčovně, 20. června 1789

Pravděpodobně Jacques-Louis David, nedokončený náčrt, muzeum Carnavalet v Paříži, 1790

Historický kontext

Svolání generálních stavů do Versailles 5. května 1789 vzbudilo v poslancích zvolených za třetí stav velké naděje: doufali ve zlepšení životních podmínek třetího stavu. Jejich naděje však byly zklamány kvůli neshodě s představiteli ostatních stavů, kteří se odmítali vzdát svých privilegií. Ti se poté prohlásili za zástupce celého lidu a dali si název Národní shromáždění. Král, který také odmítl jejich požadavky, nechal zavřít místnost, kde se scházeli. Poslanci se tedy sešli 20. června 1789 v míčovně ve Versailles a přísahali, že se nerozejdou, dokud nevypracují pro Francii ústavu. Obraz zachycuje scénu přísahy, která symbolizuje konec absolutistické moci krále a přenesení moci na lid.

Popis a interpretace díla

Uprostřed obrazu stojí na stole Jean-Sylvain Bailly (č. 1), předseda národního shromáždění a starosta revoluční Paříže. Je to jediná postava obrazu, která je otočena čelem k divákům – obrací se nejen na lidi místnosti, ale také na diváky, tedy na všechny obyvatele Francie. Bailly čte text přísahy (viz níže), jeho pozice a zvednutá ruka podtrhuje význam této události. Pohledy všech přítomných jsou obráceny k němu, na znamení souhlasu a nadšení ostatní poslanci zdvihají ruce směrem k hlavnímu řečníkovi.

Mezi poslanci jsou zastoupeny různé skupiny obyvatel, což symbolizuje jednotu celého národa. Vlevo vidíme starého a nemocného poslance, kterého podpírají dva mladí (č. 2). Uprostřed (č. 3) drží Henri Grégoire, poslanec zvolený za církev, který byl nakloněn spolupráci s třetím stavem, představitele katolické a protestantské církve: mnicha Dom Gerle (umělec ho zde zobrazil, přestože se mnich této události nezúčastnil) a Jean-Paul Rabaut Saint-Etienna. Další skupinu (č. 5) tvoří hrabě Mirabeau, aristokrat zvolený za třetí stav, a modlící se poslanec rolníků. Také Robespierre (č.8) vyjadřuje své nadšení.

V pravé části obrazu (č. 4) je poslanec Joseph Martin-Dauch, jehož zkřížené ruce a skloněná hlava naznačují nesouhlas. Jako jediný odmítl složit přísahu, protože se nechtěl postavit králi. Jeden z poslanců ho chce vzít za pravou ruku a donutit k přísaze, jiný ho však brání. Brání tak svobodu slova, jednu z hlavních hodnot Deklarace lidských a občanských práv.

Celé scéně přihlíží obyvatelé Versailles, kteří jsou svědky slavnostního slibu. Mezi nimi jsou také ženy a děti, i oni dávají svými gesty najevo souhlas. Jejich přítomnost podtrhuje jednotu celého národa: jsou to představitelé nové Francie, která se zrodila z revolučních ideálů. Ideál jednoty celého národa se objevuje i později u dalších významných revolučních událostí. Otevřenými okny proudí do místnosti vzduch a světlo.

_______________________________________________________________________________________