Svoboda tisku během francouzské revoluce, 1791
Philibert-Louis Debucourt (1755-1832), Almanach pro rok 1791, Paříž, Historické centrum Národního archívu Historický kontextDeklarace práv člověka a občana ze srpna 1789 uzákonila svobodu projevu. Důsledkem byl rychlý nárůst počtu nových periodik, mezi roky 1789 a 1792 jich začalo vycházet přes 400. Po pádu monarchie v srpnu 1792 jejich počet klesl, protože byla postupně znovu zaváděna cenzura. Tisk hrál nezastupitelnou roli v šíření revolučních myšlenek. Aktéři francouzské revoluce brzy pochopili jeho význam a začali v tisku uveřejňovat své politické názory. Obyvatelé celé Francie prahli po zprávách z revoluční Paříže, které mohli sledovat díky tisku. Rozmach politických klubů, např. jakobínů, kde se četl tisk nahlas, umožnil přístup k informacím i pro negramotné.
Popis a interpretace dílaTento obrázek je součástí nástěnného almanachu pro rok 1791, zobrazuje tedy rozvoj tisku v počátcích revoluce. Uprostřed je prodavačka novin, které jsou nyní volně k dispozici, zatímco před revolucí si je lidé museli předplatit. Názvy periodik jsou čitelné, můžeme tedy vidět široké spektrum politických názorů. Lidé si mohou koupit např. La Gazette de Paris (Pařížské noviny, č. 1), royalistické noviny, které vycházely od října 1789 do srpna 1792. Jsou však považovány za protivlastenecké, proto jsou zde pohozeny na zemi. Jejich volný prodej je však důkazem svobody tisku. K prodeji jsou dále revoluční předměty (č. 2), např. tříbarevné kokardy, které se objevily po dobytí Bastily jako symbol národa. Od roku 1792 se stalo jejich nošení dokonce povinným, osoba bez kokardy mohla být považována za kontrarevolucionáře. Mezi prorevoluční periodika patří Journal de la société des amis de la Constitution (Noviny společnosti přátel Ústavy, což byl název klubu jakobínů, č. 3) nebo Le Patriote français (Francouzský patriot, č. 4), který tiskl debaty Národního shromáždění. Prostřednictvím tisku a politických klubů se Francouzi začali zajímat o politický život v zemi a stali se také jeho aktéry. Tento vývoj pokračoval i v dalších letech, revoluce tak přispěla k vytvoření moderní francouzské společnosti. |