Alegorie rozdělení francouzské společnosti na tři stavy, 1789

Francouzská národní knihovna, Paříž

Historický kontext

Hospodářská krize a nárůst nespokojenosti ve společnosti donutily francouzského krále Ludvíka XVI. svolat v květnu 1789 generální stavy. V měsících, které předcházely tomuto shromáždění, byla ve Francii respektována svoboda tisku. Díky ní vyšlo na pět tisíc politických spisů či pamfletů, kde se hlásili o slovo několik století přehlížení příslušníci třetího stavu. K nim patřily také rytiny, které odsuzovaly středověké uspořádání společnosti do tří stavů.

Popis a interpretace díla

Každá z postav představuje příslušníka jednoho stavu:

1 – Církev (0,5 až 1% obyvatel)

2 – Šlechta (1,5 až 2% obyvatel)

3 – Třetí stav (98% obyvatel)

Lopata a nůše se senem naznačují, že se jedná o pracující lid. Muž klečí a na zádech nese „břímě monarchie“, které představuje koruna a květ lilie, symboly francouzského krále. Tato pozice vystihuje podřízené postavení třetího stavu, který jako jediný platí daně, odvádí robotu, atd. Po stranách klečícího muže jsou představitelé dvou privilegovaných stavů. Vpravo stojí představitel šlechty, obránkyně monarchie (muž v brnění s mečem), vlevo se nachází představitel církve (biskup s mitrou a holí). Pomáhají zástupci třetího stavu nést „břímě monarchie“, jsou však zobrazeni vestoje. Alegorie tedy kritizuje nerovné uspořádání francouzské společnosti na konci 18. století.

__________________________________________________________

Doplňující dokument: Čím je třetí stav?

„Čím je Třetí stav? Vším. Čím byl až doposud v politickém uspořádání? Ničím. Co požaduje? Stát se v něm něčím. Na Třetí stav je naloženo vše, co je skutečně namáhavé, veškteré úkoly, které odmítá privilegovaný stav vykonávat. Výnosná a čestná místa jsou obsazena členy privilegovaného stavu (…). Třetímu stavu se opovážili jejich dosažení zapovědět. Říkalo se mu: „Ať prokazuješ sebelepší služby a máš sebevětší talent, můžeš jít jen potud, a dál už se nedostaneš (…).“ Nejvyšší místa by přirozeně měla být údělem a odměnou za talent a cenné služby (…) a to, že se je podařilo privilegovaným uzurpovat, (…) je současně strašlivým bezprávím pro většinu občanů i zradou veřejné věci. Kdopak by se opovážil říci, že Třetí stav v sobě neobsahuje vše, čeho je zapotřebí k zformování úplného národa? Je to silný a statný člověk, jehož jedna ruka je ještě spoutána. Kdyby se národ zbavil privilegovaného stavu, neuškodilo by mu to, nýbrž prospělo.

Tak tedy, čím je Třetí stav? Vším, leč celkem spoutaným a utiskovaným. Čím by byl bez privilegovaného stavu? Vším, leč celkem svobodným a kvetoucím.”

Zdroj: Abbé Sieyès, brožura Čím je třetí stav? leden 1789 In KVIRENC, Jan, Evropa do roku 1914, Historie v dokumentech, Dialog, Liberec, 2007

Na základě tohoto textu třetí stav zformuloval jeden ze svých zásadních požadavků: národní svrchovanost. Jako protiklad královskému absolutismu ho uplatňuje po celé revoluční období.

Můžeme porovnat s rytinou kritizující stavovskou společnost a s karikaturou Sbohem, Bastilo.