Le chant du départ (Píseň na cestu) : válečná a revoluční píseň

Historický kontext

Satirické a vlastenecké písně byly během francouzské revoluce velmi oblíbené. Francouzi snad nikdy nezpívali tak často a s takovým nadšením: písně bylo slyšet na ulici, v diskuzních salonech či v divadlech. Některé byly vytištěny na samostatných listech, jiné publikovány v novinách a rozšířily se tak po celé zemi. Jejich politické zaměření z nich učinilo nástroj propagandy a prostředek šíření revolučních idejí.

Francie byla od roku 1792 ve válce s Pruskem a s Rakouskem, jejichž králové se báli rozšíření revolučních idejí. K těmto dvou zemím se poté přidaly další evropské státy, které válčily s Francií s přestávkami až do Napoleonova pádu roku 1815. Francie tedy potřebovala vojáky. Nejprve se vydali bojovat pouze dobrovolníci, od roku 1793 však konvent nařídil rozsáhlé odvody. Boj proti evropským monarchiím proto Francouze stmelil a přispěl k vytvoření národního cítění.

Vznik díla

Autor slov Marie-Joseph Chénier byl známý básník, jehož bratr Andrého, který skončil během revoluce pod gilotínou. Autor hudby Etienne Nicolas Méhul byl francouzský spisovatel a politik, během revoluce byl poslancem Konventu. Jejich revoluční a válečný zpěv dostal přezdívku „bratr Marseillaisy“, což byl válečný zpěv rýnské armády z roku 1792. V minulosti byl dokonce oblíbenější než Marseillaisa, současná francouzská hymna. Během první světové války ho vojáci často zpívali, než odešli do boje.

Popis a interpretace díla

Rozbor hudby

Zpěv můžeme žákům nejprve pustit a zeptat se jich, jaké pocity v nich hudba vyvolává. Již samotný poslech napovídá, že se jedná o bojovný zpěv. Za spolupráce učitele hudební výchovy se dá rozebrat hudební stránka: snadno zapamatovatelná melodie či doprovod k pochodu, protože je to hudba určená pro masy.

Rozbor slov

Kdo zde zpívá a o čem?

Jedná se nejprve o jednotlivce: představitel lidu mluví k vojákům a vyzývá je k boji, zároveň se obrací na „nepřátele Francie“, jež nazývá „tyrany“. Jedná se o monarchie, které vstoupily do války proti Francii. Následuje sloka, ve které se matka zříká se svého syna a dává ho vlasti – dává tak příklad ostatním matkám vojáků. Učitel může doplnit, že v dalších slokách zpívají také dva starci, dítě, manželka a mladá dívka. Každý z nich zde mluví za skupinu lidí, jež představuje a popisuje oběti, které jsou připraveni přinést. V dalších slokách zpívají skupiny vojáků, kteří potvrzují chtějí „zničit své utlačovatele“, tedy příznivce monarchie. Jako vojáci jsou odhodláni „dát světu mír a svobodu“ – chtějí tedy bránit revoluční myšlenky se zbraní v ruce a rozšířit je do celého světa. Zpěváci pocházejí z různých vrstev společnosti a symbolizují sjednocený lid, odhodlaný k obraně republiky a vlasti.

Jaké výrazy používá?

Žáci mohou dostat za úkol vyhledat a podtrhnout bojovné výrazy (pro dnešek až příliš…), např. „třeste se, nepřátelé Francie“, „musíme zvítězit, nebo zhynout“, „zničíme naše utlačovatele“.

_______________________________________________________________________________________

Doplňující dokument: Dekret konventu o odvodech, 23. srpna 1793

(překlad: ZLDB)

“Od nynějška až do chvíle, kdy budou všichni nepřátelé vyhnáni z území Republiky jsou všichni Francouzi povinni trvale sloužit v armádě. Mladí půjdou do boje; ženatí budou kovat zbraně; ženy budou vyrábět stany, oděvy a budou sloužit v nemocnicích; děti vytvoří ze starých oděvů obvazy; starci se nechají donést na náměstí, kde budou vybízet vojáky ke statečnosti, kázat nenávist ke králům a jednotu Republiky.”

Pramen být použit jako doplnění některého z bojovných zpěvů. Dekret se obrací na všechny vrstvy společnosti a žádá od nich, aby se každý podle svých možností podílel na válečném úsilí.

Leave a Reply